Archiv

2009 - Po stopách Yettiho

Kořenov - Poezie

Náš první lyžařský výcvik probíhal celý týden jen pod modrou oblohou. Počasí nám přálo, tak jsme na lyžích trávili spoustu času. Mimo sjezdovku děti hledaly stopy sněžného muže, aby nalezly jeho dárek pro horské návštěvníky. Aby se tak stalo, musely plnit úkoly, které je vedly ke zdárnému konci. Byli jsme se podívat na rozhlednu ,,Štěpánku" kde si děti udělaly závody na ,,ježdících". Na vycházkách po okolí stavěly úkryty a v družstvech hrály ,,sněhovou střílenou". Ani v chatě jsme se nenudili. Třetí ,,kritický den" probíhala soutěž o pevnost Boyard a diskotéka se soutěžemi. Na závěr výcviku proběhly lyžařské závody,děti našly dárek od Yettiho a poslední večer bylo udílení cen a vyhodnocení všech soutěží.

2010 - Lov na Barbuchu

Kořenov - Poezie

Tento týden nám sluníčko sice občas přálo, ale sněhová nadílka byla malá. Přesto nám vlekaři upravili sjezdovku tak, aby se dalo alespoň v dopoledních hodinách lyžovat. Při zkoumání okolí narazily děti na stopy Barbuchy. A protože nikdo Barbuchu pořádně nedovedl popsat, pokusily se ho každý po svém vymodelovat ze sněhu. Každé odpoledne se stále děti pátravě rozhlížely, jestli na ně někde nevyskočí Barbucha. Ale protože se dozvěděly, že chytrým dětem Barbucha nic neudělá, probíhaly cestou kromě klasických sněhových hrátek vědomostní soutěže. Na závěr se opět konaly lyžařské závody a před večerní diskotékou rozdávání cen a rozloučení s majiteli Poezie - kteří také dostali diplom a to hlavně za velice chutné vaření a vlídný přístup. Při odjezdu do Prahy nám hlásili v Praze kalamitu. Nikdo jsme tomu nechtěl věřit, vzhledem k minimálnímu stavu sněhu na horách. Při příjezdu jsme konečně viděli hromady sněhu, které jsme si ovšem přáli na svahu.

2011 - Poklad ducha Jizeráka

Kořenov - Poezie

Tak tento rok nám duch Jizerák poskytl sníh vhodný pro lyžování jen na pár dní a sluníčka nám taky moc nedopřál. Přesto děti lyžovaly každý den a opět probíhaly soutěže: soutěž "Pevnost Boyard", kde tajemný Paklíč soutěžní skupinky dětí vodil po pevnosti a v jednotlivých místnostech se děti snažily získat pro družstvo co nejvíce bodů. Venku se odehrávala velká balónková bitva, oddílové soutěžě a večer probíhala soutěž ,,Videostop". Ve volných chvílích se jako každý rok věnovali školáci domácím úkolům a menší děti společenským hrám. Tento rok bohužel neproběhly lyžařské závěrečné závody - vzhledem k oblevě a samému ledu kolem. O udílení cen, veselou rozlučku a o poklad ducha Jizeráka ovšem děti nepřišly.

2012 - Lup Trautenberka

Přední Labská, Špindlerův Mlýn -  Popelka

V tomto roce jsme byli nuceni změnit místo pobytu kvůli změně termínu. Poprvé jsme se také vydali na lyžák společně autobusem. Po cestě jsme sledovali okolí a čím blíž jsme byli Popelce, tím více bylo sněhu. Tento rok, nám sněhu bylo dopřáno opravdu hodně. Sjezdovka u pensionu byla tochu více náročná, než na kterou jsme zvyklí z Kořenova, ale dětičky se s ní vypořádaly bravůrně a nebylo na ní žádného jiného človíčka, který by nebyl naším účastníkem. Jen ten rychlejší vlek nám občas dělal problémy. Děti se ovšem rychle naučily :-)  Sněhu hodně, sluníčko a modrá obloha každý den a MRÁZ, ten nás zahnal do chaty hned -  jak se sluníčko schovalo. Ve vnitř jsme se věnovali hrám, stolnímu tenisu, soutěžím, domácím úkolům, výrobě transparentu pro vítání návratu instruktora atd. Venkovní soutěže a zábava byla na každodenním rozvrhu - děti si jako každý rok zahrály balonkový souboj, přetahovanou a nové hry : ,,Hledej pingpongový míček v kupce sněhu"; ,,Kudy kudy cestička" a nechyběly ani závody na ježdíkách, bobech a hledání zpráv od Kuby, Anče, Hajného, Sojky, a Krakonoše, které je vedly k uloupenému tajemství mrzutého Trautenberka.  Na závěr pobytu se opět konaly lyžařské závody a závěrečný večer patřil udílení cen a diskotéce.

2013 - Hvězda Rozárka

Kořenov Poezie

V tomto roce, jsme se opět vrátili do Kořenova a doufáme, že už měnit místo pobytu nebudeme. Na Poezii panuje vždy naprosto úžasná atmosféra díky skvělým majitelům, kteří nám vychází ve všem vstříc. Pokaždé se těšíme na stravu, která je opravdu výborná. Okolí pensionu nám dává možnosti k vycházkám, bobování a hlavně blízké lyžování.

Bohužel příjezd k penzionu jsme vůbec nepoznávali. Nikde žádný sníh, objevili jsme parkoviště před Poezií, o kterém jsme ani nevěděli a vůbec okolí nevyadalo takové - jaké známe (bílé, zasněžené). Proto jsme s dětičkami byli jeden den lyžovat v nedalekém areále, kde sjezdovky uměle zasněžují. Doufámě, že dětem se lyžování líbilo, ale nám dospělým chyběla atmosféra na vleku u chaty, kde většinou sjezdovka patří jen nám atd :-( Naštěstí se počasí umoudřilo a na vlek u chaty jsme se mohli také vydat. Týden děti vysvobozovaly hvězdu Rozárku ze zakletí, a protože už s námi jezdí děti, které jsou starší a už s námi několikrát byly, tak nám pomáhaly s přípravami. Nechyběla opět soutěž "O pevnost Boyard", závody na ježdíkách, stavění sněhuláků, vědomostí soutěže, vycházky do okolí a na závěr lyžařské soutěže.

2014 - Dráček Soptík

Kořenov Poezie

Tento rok byl příjezd do Kořenova velice smutný. Sníh byl vidět pouze černobílý kolem silnice a občas něco malinko leželo na stráních. Naše sjezdovka u chaty byla ovšem bez jediné památky sněhu. Večer po vybalování a večeři se děti seznámily s týdenní hrou o Soptíkovi, rozdělily se do tří družstev a vymyslely si názvy: Soptíci, Hasiči, Neskafe :-) V noci sice něco málo sněhu padalo, ale nic se neudrželo :-(

První den jsme se vydali na procházku k rozhledně Štěpánce a po cestě lesem jsme na pláni objevili velký plac se sněhem, kde začaly alespoň malé zimní radovánky (stavby sněhuláků, koulovačka). K tomu všemu nám svítilo sluníčko a byla moudrá obloha. Po dopolední vycházce děti vyráběly koruny a šaty na Tři krále a odpoledne hrály venku (na sluníčku) hru Tří králů (hledání písmenek, skládání slov apod.). 

Protože v okolí nebyly žádné sjezdovky, kde by se dalo lyžovat, zajistili jsme, že pojedeme ve středu lyžovat do Harrachova. Ten den nám dalo najevo počasí, že si bude dělat naprosto – co chce. Večer jsme si připravili všechny věci na druhý den plný lyžování. Ráno jsme vstávali dříve, abychom stihli autobus a když už jsme byli připravení na snídani – zjistili jsme, že venku prší (a hodně). Naprosto všichni účastníci byli zklamaní :-( Doufali jsme, že to přejde a přeci jenom na lyže vyrazíme, ale pršelo až do oběda.Tak jsme vyhlásili kritický den a dopoledne se hrála na chatě hra „O pevnost Boyard“. Po poledním klidu jsme šli na procházku, kde děti hrály na „Mašinkovou dráhu“. Dětem se ovšem dobrá nálada kvůli počasí nevytrácela a hrály všechny hry a soutěže s nadšením. No a my dospělí i přes navrch působící optimismus jsme měli nemalé obavy, aby se výlet na lyže opravdu uskutečnil. Zbytečky sněhu co jsme nacházeli ke hrám – se nám měnil před očima ve vodu. Nakonec jsme ve čtvrtek lyžovali !!!!! Ráno bylo zataženo a při příjezdu do Harrachova sice pršelo, ale než jsme si dali pod střechou svačinky a teplý čaj, tak se počasí umoudřilo a přestalo pršet. Zkušenější lyžaři jezdili na větší sjezdovce, která ten den patřila jen nám. Nikdo jiný tam nejezdil. Menší lyžaři jezdili na menším svahu, který měl provazový vlek. Ze začátku byly vidět pády, ale bylo prima, že to děti braly s humorem. Každý se nejprve učil s instruktorem a poté se některé děti tak perfektně rozjezdily, že mohly sjezdovku sjíždět s větší skupinkou. Mezi lyžovačkou jsme si dali řízek a děti už opět spěchaly na lyže. Už při návratu v autobuse byla znát na dětech menší únava, mysleli jsme si, že si půjdou dětičky do večeře odpočinou s večer brzy usnou. NO – únava ovšem zůstala v autobusu. Takže si dětičky vyprosily jejich oblíbenou diskotéku a stále jsme doufali, že se i další dny dostaneme na lyže.  V pátek ráno, když jsme se rozhodovali, zda vyjet opět na lyže foukal silný vítr a sněžilo. Museli jsme tedy opět zvolit náhradní program. Přestože sněžit přestalo, tak už nám ujel autobus a do Harrachova bychom dojeli moc pozdě :-( Takže dopoledne proběhla úkolová hra po Kořenově (po oddílech). Děti zjišťovaly, jak se jmenují různě zajímavé stavby v okolí, hledaly určité chaty a jejich popisná čísla. Mezi další úkoly patřilo: koupit za deset korun nejdelší a nejbarevnější věc (děti mají neuvěřitelnou fantazii a nápady), naučit se báseň apod. Po obědě a odpočinku jsme šli na procházku na druhou stranu Kořenova, kde jsme ještě nebyli. Po cestě se hrála hra „Na dračí ocásky“. Procházka byla nádherná – procházeli jsme krásným údolím (jako z pohádky), přecházeli jsme malé mosty přes potůčky a když jsme našli sníh, tak samozřejmě nechyběla sněhová bitva. Vycházkou jsme se dostali k autobusové zastávce, kde jsme hlasitě vítali s transparentem a řechtačkami vracející se vedoucí, která byla na den na skok v Praze. Návrat do chaty byl skoro až za tmy a už bylo znát poprvé tento týden, že jsme na horách, protože mrazík nám začal barvit tvářičky a večer nás čekalo udílení diplomů. Poslední den v sobotu jsme vyjeli na výlet do Harrachova na Mumlavské vodopády po Liščí stezce, občerstvení v Liščí boudě. Odpoledne probíhaly běžecké závody, sněhová bitva – děti proti vedoucím.

Přesto, že nám letos opravdu počasí nepřálo, myslím, že si to všichni užívali a těšili se na další rok s Ámosky.

Tak jsme po dvou letech opět změnili prostředí. Začali jsme mít pocit, že nám Kořenov asi přináší smůlu – co se počasí týká. Také nám začalo být „malé okolí“. Protože některé dětičky s námi jezdí už opravdu dlouho, jsou z nich už velcí lyžaři a naše oblíbená sjezdovka za chatou nám už opravdu nestačila. Ani pro úplné lyžařské začátečníky nám chyběl správný plácek :-)

V létě jsme projeli Krkonoše křížem krážem. Vybrat místo, které by nám sedělo nebylo opravdu jednoduché. Hledali jsme lokalitu, kde si budou moc zalyžovat profíci a ti menší budou mít pohodlí pro učení prvních krůčků na lyžích. Dalším kritériem bylo umělé zasněžování sjezdovek a blízkost ubytování ke svahům. No a když už jsme mysleli, že takové místo máme, začalo další hledání ubytování, kde by v našem termínu bylo volno, kde na nás budou hodní :-), kam se všichni vejdeme atd. Musím říct, že jsme se setkali v několika případech s neochotou a s nepříjemnými zákazy a podmínkami, že už jsme to skoro vzdávali. Nakonec jsme narazili na Pension Mája, kde jsme byli přivítáni s velkou ochotou a příjemnou atmosférou. Takže celý pension jsme měli pro sebe, který jsme si mohli v rámci možností přizpůsobit naší organizaci. Pokoje účelně pro nás zařízené, prostor pro domácí hry, odpočinek a řádění na chalupě naprosto ideální a hlavně, nikdo se nepozastavoval nad občasným hlasitějším projevem našich účastníků :-)

Tentokrát jsme měli se sněhem více štěstí a díky umělému zasněžování, jsme si mohli konečně pořádně zalyžovat. Jen ten vítr nás občas pozlobil – vypadávala elektřina, chvílemi nejely vleky:-(

Nejstarší děti nám letos moc pomohly. Byly z nich praví opravdoví „malí“ vedoucí, kteří se už po příjezdu zapojili do příprav. Protože děti už naši organizaci znají, pomáhaly s ubytováním, vybalováním a tím nám začátek pěkně odsýpal. Během chviličky, jsme zaplnili celý pension.

Celotýdenní hra byla o „Korálkové Máje“. Děti byly opět rozděleny na hry do družstev a sbíraly informace, díky kterým přicházely na to, kdo je Mája. Opět byl s námi po několika letech maskot „Oslík“, kterého měl na starosti vedoucí Frost, který společně s Oslíkem, vymýšlel vyplnění volných chvilek. Opět nechyběla hra „O pevnost Boyard“, diskotéka, bojovka s plněním úkolů... , nechyběly ani vycházky po okolí se sněhovými bitvami :-)

Lyžařský výcvik probíhal kousek za pensionem. Velké děti se vydaly i na větší sjezdovky a pro ty nejmenší jsme využili i místní lyžařské školičky, která nám letos pomohla, vzhledem k většímu počtu „nelyžařů“. Na závěr jsme pořádali malé lyžařské závody a poslední večer se rozdávaly ceny a diplomy za všechny soutěže. Týden utekl zase jak voda, až když jsme opouštěli Benecko sníh začal tát a měnil se ve vodu. To už nám tolik nevadilo a byli jsme rádi, že jsme si sněhu docela dost užili. Doufáme, že dětičkám se pobyt opět líbil, jako nám vedoucím.